Zdravý životní styl
Kdy začít při dialýze nebo po transplantaci sportovat?
Ani lidé, kteří se dialyzují nebo jsou po transplantaci, by se neměli odříkat pohybu. Spíš naopak. „Začněte nejlépe hned,“ radí odborníci. Z dlouhodobého hlediska totiž pohyb pomáhá snižovat komplikace spojené s onemocněním ledvin i jeho léčbou.
Mladší pacienti by se měli zaměřit na zlepšení své fyzické kondice, u starších jde především o zachování pohyblivosti, která patří k nezbytným podmínkám udržení kvality života.
„Ideálním začátkem je zvýšení množství pohybových aktivit během dne. Dojděte pěšky na zastávku tramvaje nebo vyjděte schody, místo abyste jeli výtahem,“ doporučuje MUDr. Lukáš Svoboda, primář Interního oddělení Nemocnice Vrchlabí a místopředseda Sportovního klubu dialyzovaných a transplantovaných (SK DAT).
Zkuste nordic walking nebo běžky
Každý pacient by se měl dřív, než se sportem začne, poradit se svým ošetřujícím lékařem, jaký typ pohybu je pro něj vhodný a jaký nikoli. Obecně se nefrologickým pacientům doporučují hlavně aerobní aktivity, při nichž se zadýchají a zpotí. „Jedná se především o rytmické činnosti, kam se řadí plavání, jízda na kole, bruslení, běžky nebo rychlá chůze, ideálně tzv. nordic walking*,“ upřesňuje dr. Svoboda.
Neméně důležité je však také udržování objemu a funkce svalů. Proto odborníci nezavrhují ani rozumné posilování. Senioři by se měli zaměřit zejména na svalstvo dolních končetin, mladší lidé mohou posilovat komplexněji. „U každého cvičení je klíčové, aby probíhalo pravidelně a s postupně se zvyšující se intenzitou,“ zdůrazňuje Lukáš Svoboda. „Pohybová aktivita by měla vždy začít zahřátím a končit vydýcháním a celkovým zklidněním,“ dodává. Aby měl pohyb kýžený pozitivní účinek, je potřeba se mu věnovat alespoň třikrát v týdnu.
Pozor na kontaktní sporty nebo na skoky s dopady
Onemocnění ledvin a s ním spojená hemodialyzační léčba s sebou pochopitelně nesou i jistá omezení. Například pacienti s arteriovenózní píštělí, která se zavádí do podkoží na předloktí, by se měli vyhnout volejbalu a obecně kontaktním sportům. Mohlo by totiž dojít k vysoce rizikovému poškození žilního vstupu, které může mít až fatální následky.
Pacienti s peritoneální dialýzou – zejména v počátcích léčby, kdy ještě nejsou dobře fixované obě manžety – by zase neměli posilovat břišní svaly. „Pro tyto pacienty nejsou vhodné ani aktivity, při nichž dochází k významným rotacím trupu, jakou jsou hody,“ vysvětluje MUDr. Lukáš Svoboda. Do rizikové kategorie patří také skoky s dopady.
Pozitiva výrazně převažují nad negativy
Obecně však platí, že pozitivní účinky pohybu daleko převyšují možná rizika. „Pozitivní efekt pravidelných pohybových aktivit je podložený lékařskými záznamy. A nejen to, prokázalo se také zlepšení kvality života pacientů svázané s lepší socializací, sebedůvěrou, psychickou výkonností a odolností,“ uvádí doktor Svoboda.
Naproti tomu nepohybliví pacienti často trpí vysokým krevním tlakem, nechutenstvím, postihují je přidružená kardiovaskulární onemocnění nebo třeba sexuální nedostatečnost, snížení duševních schopností a mnohé jiné potíže. „Pokud se pacient nevěnuje žádným pohybovým aktivitám, kvůli selhání ledvin mu hrozí nebezpečí řady komplikací,“ varuje dr. Svoboda.
Sport ovšem nepřispívá pouze k lepším výsledkům léčby, u dialyzovaných pacientů funguje také jako prevence dlouhodobých komplikací. „Z mých osobních zkušeností mimo jiné vyplývá, že na pracovištích, která vedle běžných medicínských parametrů sledují i parametry výkonnosti, je přežití pacientů významně vyšší ve srovnání s průměrem,“ uzavírá MUDr. Lukáš Svoboda.
*Severská chůze neboli nordic walking je sportovní chůze se speciálními sportovními holemi, která zlepšuje celkovou kondici a posiluje horní polovinu těla.
