Zkušenosti pacientů

Ten, kdo se nikdy nevzdává

Je možné žít zdravým životním stylem, být aktivním sportovcem a navzdory onemocnění ledvin, dialýze a transplantaci orgánů být stále šťastný? Ano! Své o tom ví Róbert Gelencsér z Maďarska. Ponořte se s námi do jeho příběhu a třeba se jím i inspirujte.

Maďarský „paraatlet“ roku

Setkat se s Róbertem Gelencsérem, narozeným v roce 1971 v malém městě Pápa, znamená setkat se s dokonalým sportovcem. S mužem se širokými rameny, svalnatými pažemi a charismatickým úsměvem, který je vždy na cestě na další trénink. Kdykoli je to možné, věnuje se svým oblíbeným disciplínám – sprintu na 100 a 200 metrů nebo štafetě na 4 × 100 metrů. V roce 2019 byl Róbert podruhé zvolen maďarským paraatletem roku. Neustále také předvádí špičkové výkony i ve svém povolání záchranáře, které je neméně náročné, a byl také dvakrát zvolen paramedikem roku v kategorii mužů.

Nečekaná virová tonzilitida

V žádném případě to však v jeho případě nebyla předvídatelná kariéra. Róbertův příběh začal pohromou, když mu bylo třináct let. Už tehdy byl sportovním fanatikem, ale přišel případ virové tonzilitidy, která postoupila do ledvin, s následným zánětem ledvinové pánvičky. V tu chvíli se pro něj všechno změnilo. Přestože byl Róbert schopen opustit nemocnici po dvou týdnech, problémy s ledvinami se u něj objevily znovu, když se o několik měsíců později nachladil, a jejich funkce se nevratně zhoršila. Během následujících let se mu dařilo se selháním ledvin znovu a znovu úspěšně bojovat. Na radu lékaře jedl pouze bezlepková jídla, dával si pozor na příjem bílkovin a experimentoval s bylinnými čaji, jógou a mentální kontrolou. Pomocí těchto metod se mu podařilo vyhýbat se potřebě dialýzy téměř dvacet let.

Ve třiceti letech jasná diagnóza − selhání ledvin

Když mu však v jeho třiceti letech diagnostikovali selhání ledvin, upadl do hluboké deprese i tvrdý bojovník jako Róbert. „Bylo to velmi depresivní období. Prošel jsem si krizí. Bez ohledu na to, co jsem si myslel, nikdy jsem nevěděl, co se bude dít dál,“ vzpomíná. Nakonec se rozhodl pro peritoneální dialýzu doma pod dohledem renálního centra B. Braun ve Veszprému v západním Maďarsku. Rozhodujícím prvkem pro volbu terapie byla skutečnost, že mu umožnila pokračovat v tom, co pro něj bylo osobně nejdůležitější: ve sportovních aktivitách a zaměstnání. Skutečnost, že peritoneální dialýza nebyla v té době příliš rozšířená, Róbertovi nezabránila uskutečnit jeho plán. Dostal podporu týmu B. Braun a zdravotnického personálu v jeho centru. Zvláště oceňoval způsob, jakým věnovali pozornost jeho zvláštním potřebám, a dokázali odpovídat na jeho otázky. „Prošel jsem nezbytným výcvikem a uklidnil jsem se. A pak, po měsíci čekání a příprav, začala léčba,“ připomíná.

Róbert se cítil s peritoneální dialýzou zase svobodný

Při pohledu zpět si stále myslí, že to pro něj bylo přesně to správné rozhodnutí. Róbert byl schopen pokračovat v práci, i když samozřejmě musel trochu ubrat plyn, aby mohl začít s peritoneální dialýzou. Ideálního stavu dosáhl, když dokázal provádět dialýzu přes noc. V té době, jak si vzpomíná, stačilo jednou měsíčně zaslat do centra záznamy o výsledcích procedur. „Celkově jsem se cítil úplně svobodný,“ vzpomíná Róbert.

Rozhodnout se bylo těžké, ale nakonec transplantaci podstoupil

Když v roce 2006 dostal nabídku transplantace ledvin, zpočátku před touto myšlenkou ucouvl. Všechno se v jeho životě už stalo rutinou. Transplantace by znamenala rozhodující změny, a to zejména dlouhodobou přestávku kvůli rehabilitaci. První ledvinu odmítl a požádal o odklad, aby se mohl mentálně připravit na nové období svého života. „Věděl jsem, že můj život potom bude jiný,“ připomíná Róbert. Aby se na něj mohl připravit, potřeboval více informací. Obrátil se tedy na maďarské sdružení pacientů s transplantovanými orgány. Trvalo to několik měsíců, než se konečně s transplantací ledvin smířil. „Musel jsem to přijmout, bylo to mnohem lepší řešení než dialýza, protože jsem věděl, že už nebudu muset procházet každodenní léčbou a můj stav se nebude zhoršovat,“ říká Róbert. Když mu pak nabídli další ledvinu, byl již vnitřně připraven, takže transplantaci bylo možné provést bezprostředně poté.

Sport mi navrátil duševní rovnováhu

Přestože lékaři předpovídali, že nebude moci po dobu šesti měsíců nijak sportovat, Róbert začal se svým milovaným běháním, jakmile mu to tělo dovolilo. Od samého začátku byl motivován myšlenkou, že by se prostřednictvím maďarského sdružení pacientů s transplantovanými orgány mohl kvalifikovat na závody jako paraatlet na mezinárodní úrovni. Dnes vede šťastný a zdravý život se svou ženou a dvěma dcerami ve svém rodném městě Pápa. Kdykoli to jde, chodí spolu na túry nebo jezdí na kole. Róbert je přesvědčen, že jeho vášeň pro běhání mu dokonce pomohla rychleji se zotavit po transplantaci. „Sport udržuje vaši fyzickou a duševní rovnováhu. Když sportuji, cítím se dobře,“ připomíná. Róbertova vytrvalost a angažovanost byly korunovány úspěchem, když byl v roce 2019 podruhé vyhlášen paraatletem roku. Pro Róberta to není jen splněný sen, ale rovněž zdroj energie, který mu pomáhá překonat všechny jeho problémy. Na otázku, zda má nějaký speciální tip pro ostatní pacienty na dialýze, Róbert říká, že by jim poradil, aby pěstovali nebo rozvíjeli lásku ke sportu a sportovním aktivitám. „Je totiž nesmírně důležité mít silné, robustní tělo, které bude vyvažovat fyzické účinky léčby,“ zdůrazňuje Róbert.

Mohlo by Vás zajímat

Zeptejte se, poradíme

Nebojte se mluvit o zdravotních problémech, které souvisejí s ledvinami. Zeptejte se nás na to, co vás zajímá a my vám poradíme. Také se můžete podívat na odpovědi na otázky, které položili jiní už před vámi, nebo si přečíst příběhy našich pacientů.

Chci se zeptat odborníka B. Braun

Zeptejte se, poradíme