Vytisknout Poslat na e-mail

Nebojte se vyšetření specialistou

Lékařská věda dosáhla při léčbě inkontinence řady pokroků. Aby mohla být léčba co nejúčinnější, je třeba stanovit co nejdříve a co nejpřesněji diagnózu a typ onemocnění. Co vás čeká u lékaře?

Praktický lékař

Není důvod odkládat návštěvu praktického lékaře, protože vás zcela jistě začne léčit nebo vás nasměruje ke specialistovi. Vyšetření u každého lékaře začíná vždy anamnézou. V případě inkontinence je situace složitější, protože řada pacientek se za své obtíže stydí a není ochotna o nich otevřeně mluvit.

Lékař dále provede kontrolní vyšetření krve a moči k vyloučení infekce močových cest. Infekce může způsobovat dočasnou inkontinenci, přitom je snadno léčitelná. Lékař může provádět i klinická vyšetření případně použít speciální dotazníky a testy, z nichž lépe určí typ inkontinence. Může také pacienta požádat o vedení mikčního deníku.

Vyšetření u praktického lékaře

anamnéza
klinické vyšetření (vyšetření zevního genitálu, vyšetření per rectum a per vaginam)
vyšetření moči (chemické, močový sediment, kultivace)
vyšetření krve (funkce ledvin, močovina, kreatinin)
sonografické vyšetření močových cest, postmikční reziduum
gynekologické vyšetření (není-li pacientka kontrolována pravidelně)

Specializovaný lékař

Těžší inkontinenci by měl léčit specialista z oboru urologie či urogynekologie. Ten má k dispozici další vyšetřovací metody. Hlavním cílem vyšetření je odlišit inkontinenci urgentní a stresovou a stanovit diagnózu u komplikovaných případů.

Vyšetření specialistou:

dotazníky a testy (např. dotazník podle Gaudenze, test vážení vložek, mikční deník)
fyzikální a klinická vyšetření
zobrazovací vyšetření (cystouretrografie, sonografie)
urodynamická vyšetření (uroflowmetrie, plnicí cystometrie, profilometrie, elektromyografie, postmikční reziduum)
instrumentální vyšetření (kalibrace uretry, cystoskopie)

Standardizovaný dotazník (podle Gaudenze) přináší základní objektivní informace o urologických obtížích pacienta. Kromě dotazníků se lze orientovat i testem vážení vložek za určité časové období po určené pohybové aktivitě. Důležitou pomůckou je mikční deník, který je používán i pro následnou kontrolu léčby.

Při fyzikálním vyšetření lékař posuzuje celkový stav, pohybnost a další faktory, které mohou mít vliv na nekontrolovatelný únik moči. Klinické vyšetření provádí další specialista, například neurolog, psychiatr nebo gynekolog. Lékaři mohou hodně napovědět i zobrazovací metody.

Cystouretrografie je z nich nejstarší a podává informaci o poloze močového měchýře a močové trubice. Mnohem častější jsou dnes sonografické vyšetření (sono) malé pánve nebo vyšetření na magnetické rezonanci (MR). Urodynamická vyšetření vyhodnocují funkci močového měchýře a močové trubice. Metod existuje celá řada a jejich výběr závisí na přístrojovém vybavení pracoviště.

Uroflowmetrie měří průtok močového proudu v určitém čase.
Plnicí cystometrie sleduje vztah mezi tlakem a objemem v močovém měchýři během plnění tekutinou nebo plynem různou rychlostí, a to vleže nebo vsedě.
Profilometrie poskytuje informaci o tlakovém profilu močové trubice.
Postmikční reziduum je velmi důležitý údaj pro urologickou diagnostiku. Stanovuje zbytkovou moč v močovém měchýři.
Elektromyografie příčně pruhovaných svalů je indikována při vyšetření zvláštních a rezistentních forem inkontinence.

Většinu vyšetření provede urolog ve své spádové urologické ambulanci, kam se pacient dostaví na základě doporučení praktického lékaře. Současně urolog určí i směr další péče a léčby inkontinence. Výjimku tvoří inkontinence moči způsobená bakteriálním zánětem močových cest či inkontinence z přetékání měchýře. Tyto stavy by měly být řešeny bezodkladně.

Jakkoli zní názvy některých vyšetření hrůzostrašně, jedná se o minimálně invazivní, bezbolestná vyšetření prováděná ambulantně během jedné návštěvy. Jejich jedinou nepříjemností je, že se týkají intimních oblastí. To ale lékař neřeší. A co vy?