3. 11. 2023
Vytisknout Poslat na e-mail

Jeho cesta na vozíku začala neuváženým skokem po hlavě do mělké vody Máchova jezera. Následovala operace, pětiměsíční rehabilitace a sžívání se s novou životní situací. Martin Bolek to však nevzdal, přizpůsobil si práci pro domácí prostředí, věnuje se práci instruktora soběstačnosti na spinální jednotce a k tomu hraje závodně stolní tenis. To zní na pacienta na vozíčku docela slušně, nemyslíte? Ostatně, jak sám Martin tvrdí, stojí za to se s osudem poprat, ať máte či nemáte jakékoliv znevýhodnění. Přečtěte si o jeho inspirativním životním příběhu.

Jak jste si užil letošní prázdniny?  

Děkuji za optání, užil jsem si je. Plánovaná dovolená v zahraničí mi bohužel nevyšla, ale v červenci jsem strávil několik dní u přehrady Hracholusky a v srpnu na jižní Moravě, kde jsem podnikal výlety po okolí a ochutnával vína z místní produkce. Mimo pracovních povinností jsem se snažil trochu potrénovat stolní tenis, abych se mohl zúčastnit alespoň některého z podzimních turnajů.

To jste ani trochu nelenošil. Bavme se prosím konkrétně. Vím, že jste kvadruplegik. Mohu se zeptat na váš příběh? Co se přesně stalo?  

Vyrazili jsme se dvěma kamarády na pěší výlet na Kokořínsko a zakončili ho u Máchova jezera. Tam jsme popili něco alkoholu a za soumraku jsem neuváženě skočil po hlavě do mělké vody. Při nárazu hlavou na dno jsem si zlomil pátý krční obratel, jehož úlomky mi nenávratně poškodily míchu. Že je zle, mi došlo, až když jsem musel poprosit kamarády, aby mi pomohli z vody. Pamatuji si dlouhé čekání na příjezd záchranky, protože převoz vrtulníkem prý nebyl možný. Pak jsem se vzbudil až v liberecké nemocnici.

Co bylo pro vás po úraze nejtěžší?  

Určitě ta bezmoc, že nedokážete ovládat své tělo. V akutní fázi jsem byl po operaci hospitalizován na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, připojený na umělou plicní ventilaci bez schopnosti přijímat pevnou stravu. Ty první dny a týdny byly opravdu perné, a to nejen pro mne, ale i pro moje okolí. Rodině a přátelům jsem dodnes vděčný za to, jak vehementně mě navštěvovali a podporovali. Už zde mi ošetřující lékař sdělil, že se pravděpodobně budu pohybovat pouze na invalidním vozíku, a hovořil o spinální jednotce.  

Jaká byla vaše cesta z nemocnice přes spinální jednotku až do rehabilitačního ústavu?  

Když se můj stav trochu zlepšil, přeložili mě na místní spinální jednotku. Bral jsem to jako vysvobození, protože se konečně začalo něco dít, začal jsem intenzivněji rehabilitovat. Velkým impulzem pro mě bylo, když jsem se na vozíku dokázal sám alespoň trochu pohybovat a najíst. Nakonec jsem strávil zhruba pět měsíců intenzivní rehabilitací v Kladrubech.  

Jak vypadal váš návrat do běžného života?

Začátky byly opravdu těžké. Po úrazu jsem se nemohl vrátit do svého žižkovského bytu ani k rodičům. Měl jsem však velké štěstí, že jsem během pobytu v liberecké nemocnici potkal báječnou sestřičku, ze které se stala má přítelkyně, a rozhodli jsme se sestěhovat. Hodně mi v začátcích pomohla s ošetřováním díky své odbornosti a byla pro mě velkou podporou. Po čase mi přidělili bezbariérový byt a věci se začaly ubírat k lepšímu. V novém domácím prostředí jsem musel postupně zařídit spoustu věcí – od různých sociálních dávek, posudků lékařů až po možnost následné rehabilitace, sportování a zaměstnání. V tom mi hodně pomohla právě zdejší spinální jednotka a pobyt v Centru Paraple.  

Když hovoříte o soběstačnosti, dočetla jsem se o vás, že jste instruktorem soběstačnosti na Spinální jednotce Krajské nemocnice Liberec. Co to přesně znamená?

Společně s kolegyněmi z ergoterapie pacienty učíme zvládat denní aktivity, jako je hygiena, oblékání, jízda na vozíku, různé druhy přesunů atd. Myslím, že osvojení těchto dovedností a alespoň relativní soběstačnost pomáhají pacientům pochopit jejich stav a zlepšit se i po psychické stránce. Dále se věnuji skupinovému i individuálnímu cvičení a posilování, poradenství v oblasti kompenzačních pomůcek a možností jejich hrazení. Řešíme i intimnější témata, jako jsou sexualita a poruchy funkce svěračů a močového měchýře, a možnosti jejich léčby či preventivních opatření.

Co pacienti na vozíku nejvíce řeší?  

Předpokládám, že se primárně touží plně uzdravit. Pokud se zdravotní stav nevyvíjí podle jejich očekávání, vyvstává celá řada dalších otázek. Ke spinálnímu poranění, ať je způsobeno úrazem, nebo se jedná o neúrazové poškození míchy, se váže celá řada dalších komplikací, jako jsou poruchy čití, funkce svěračů a močového měchýře, respirační potíže, poruchy termoregulace i sexuálních funkcí. Díky multioborové spolupráci lékařského týmu, ošetřovatelského personálu a rehabilitačního týmu je spinální jednotka schopna poskytnout takovou péči a dostatek informací, které mohou pacientům pomoci tuto životní situaci lépe zvládnout. Důležité je, aby cítili, že v tom nejsou sami a že jsme schopni se maximálně věnovat jejich potřebám, případně je nasměrovat k dalším odborníkům.  

Co byste na závěr vzkázal našim čtenářům?

Dovolím si rozloučit se citátem Paula Coelha: „Tajemstvím života je sedmkrát padnout a osmkrát vstát.“

Poradna

Poradna

Zeptejte se, poradíme

Nebojte se mluvit o zdravotních problémech a věcech, které s tím souvisejí. Zeptejte se nás na to, co vás trápí, a my vám poradíme. Také se můžete podívat na odpovědi na otázky, které položili jiní už před vámi, nebo si přečíst příběhy našich pacientů.

Poradna
Mohlo by se vám líbit
David Drahoninský paralympionik
Osobní zpověď šestinásobného paralympijského medailisty

David Drahonínský si do šestnácti let žil jako každý jiný kluk. Honil se na hřišti za balonem, v...

Celý článek
Peer Mentor
Nejlíp vám s životem na vozíku poradí peer mentor

Peer mentoring je registrovaná sociální služba, která pomáhá lidem po úraze či jiném poškození míchy...

Celý článek
Cestování na vozíku
Objevujte svět i na vozíku

Kdy jste si naposledy někam vyrazili? Máte pocit, že je vozík tou největší překážkou na cestě za...

Celý článek