Zákroků na palci u nohy je celá řada. Také rekonvalescence je dost široký pojem. Je dost velký rozdíl, jestli pacient dva měsíce nemůže chodit, nebo trvá dva měsíce, než může sportovat. Proberte s ortopedem, jaký typ zákroku je ve vašem případě vhodný, a jaký je doporučený režim po operaci. Další podstatná věc je, zda odložením zákroku by se zhoršily šance na dobrý výsledek. Při nejistotě možno s rtg snímky navštívit jiného ortopeda a poslechnout si druhý názor.

Při nekróze hlavice stehenní kosti není jiná alternativa než TEP kyčle, chceme-li zachovat pohyblivost a zbavit se bolestí..

Dysplázie patelly Wiberg III/IV je tvar čéšky (asymetrický), který je nejčastěji spojen s bolestmi na přední straně kolene tzv. „anterior knee pain“. Tyto potíže jsou způsobeny nesouměrným opotřebením chrupavky patelly – na MR může být vidět redukce (snížení) chrupavky a změna signálu svědčící pro rozměknutí (chondromalacii). To v podstatě odpovídá uvedenému popisu MR. Často se tyto potíže popisují u mladých štíhlých žen, patella je u nich přetahována více na zevní stranu. Základem léčby je rehabilitace zaměřená na posílení vnitřní a protahování zevní části čtyřhlavého svalu na přední straně stehna. Dále dostatečné protahování všech stehenních svalů, zejména na přední straně. Někdy se využívají ortézy nebo taping upravující pozici patelly. Nejlepší cestou je návštěva rehabilitačního lékaře, který rozepíše vhodnou léčbu skládající se ze cvičení a fyzikální léčby zlepšující stav postižených tkání, eventuelně dle aktuální situace doporučí ortézu. S ním je též vhodné konzultovat sportovní aktivity.

Všechny registrované náhrady kolenního kloubu jsou plně hrazeny pojišťovnou. V určitých případech jsou ale indikace omezeny (věkem, typem postižení, dalšími onemocněními apod.). Je věcí operatéra navrhnout tu nejlepší variantu.

Rozhodně konzultovat ortopeda – operatéra, který by měl zhodnotit stav kolene a navrhnout další postup. Po vyloučení komplikace by byl vhodný cílený dotaz na další možnosti rehabilitační léčby (další pomůcky, přístroje, techniky, rehabilitační ústavy, nebo lázně), eventuelně poté konzultovat rehabilitačního lékaře.

Určitě jste rizikový pacient. Míra rizika ale ještě záleží na tom, jak jsou ty choroby aktuálně kompenzovány (aktuální hladiny cukru, krevní tlak, aktivita a léčba revmatoidní artritidy, krevní obraz, celkový stav atd.). Celkové hodnocení závisí na internistovi, anesteziologovi a ortopedovi.

Záleží na typu problému. Pokud je problém s koleny ve smyslu nestability (uvolnění vazů), pak vhodné cvičení může aktivovat stabilizační mechanismy. Pokud však problém spočívá v artróze, ať už kyčlí, nebo kolen, tak tam se obecně vzato vibrace moc nedoporučují a jsou vhodné spíše pohybové aktivity bez větší zátěže kloubních ploch. Nejlépe by bylo konzultovat ošetřujícího ortopeda stran vhodné pohybové aktivity u konkrétního onemocnění.

Jedná se o první stupeň degenerativního onemocnění kyčelních kloubů, které spočívá ve „zrychleném opotřebení“ kloubů, postupném úbytku kloubní chrupavky (zúžení kloubní štěrbiny na RTG) a změnách na kostech v okolí (drobné okrajové apozice). Podkladů pro vznik je více – méněcennost chrupavky (podíl dědičnosti), přetěžování kloubů, onemocnění kyčelních kloubů v dětském věku, atd. Jedná se o onemocnění, které postupně pokračuje a lze ho pouze zpomalit. Při vyšších stupních se projevuje bolestmi a zhoršeným pohybem v kloubech. Léčba nižších stupňů spočívá ve zpomalení procesu pomocí režimových opatření a podpůrné léčby. Jde o omezení nevhodné zátěže kloubů - snížení váhy u pacientů s nadváhou, omezení nošení břemen a nevhodných sportovních aktivit (prudké dopady na končetinu), vhodná je naopak pohybová aktivita bez přetěžování kloubů (kolo). Dále jsou doporučovány výživové doplňky ke zlepšení stavu chrupavek, významná je rehabilitační péče – správné procvičování kloubů. Definitivní léčbou nejvyšších stupňů je výměna kyčelního kloubu, která je vyhrazena pro pacienty se značným omezením pohybu a bolestmi.

Po poranění lokte často vznikají trvalé následky. Typickým následkem je omezení pohybu ve smyslu nedostatečného natažení, dalším bývá postupně se rozvíjející artróza. Artróza znamená postupně se zhoršující stav chrupavek, které byly původně poraněny. Původně hladký povrch chrupavky, se stává nerovným, chrupavka se postupně ztenčuje a tím se zhoršuje pohyb v kloubu. Omezení pohybu po úrazech je obvykle způsobeno „jizvením“ tkání kolem kloubu – svaly, vazy a další struktury. Oba tyto procesy nelze zastavit. Operačním odstraněním jizevnatých tkání a uvolněním pohybu kloubu se sice na čas může hybnost zlepšit, ale rány po operaci se opět zhojí jizvami, které postupně pohyb opět omezí. Tento postup je vhodný jen u zvlášť těžkých omezení pohybu, což nebude asi Váš případ. Operační řešení artrózy je nejčastěji v náhradě postiženého kloubu. Loketní kloub je ale poměrně komplikovaný a stejně tak i náhrada loketního kloubu. Výsledky těchto operací nejsou i přes intenzivní výzkum optimální, provádějí se tedy opět pouze v případě těžkého omezení pohybu. Z neoperačních postupů zbývá podpora výživy kloubních chrupavek (injekce do kloubu a doplňky stravy) a rehabilitace – jak cvičení k uvolnění jizevnatých struktur (zlepšení pohybu), tak doplňující procedury k tomu určené. Z dalších opatření je vhodné nepřetěžování postižených kloubů ve smyslu nošení břemen a nevhodného sportu. Pokud se chcete ujistit, zda jsou vyčerpány všechny možnosti léčby, je vhodná konzultace jiného ortopeda, nejlépe takového, který se specializuje na problematiku horní končetiny, či lokte, sebou kompletní dokumentací.

Záleží na režimu pracoviště, kam jdete na operaci.

form

Zadejte dotaz do poradny

Vyberte si téma, které je pro vás důležité, a napište nám, s čím potřebujete poradit. Nezapomeňte uvést svůj e-mail, abychom vám na něj mohli poslat naši odpověď. Komunikace je důvěrná a vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

sidebar