Vytisknout Poslat na e-mail

Necítila se dobře a nevěděla proč. NPH je tichý společník, který umí zabíjet.

První příznaky se u ní začaly projevovat velmi pozvolna v zimě zhruba rok před určením diagnózy. Daniela začala špatně a nejistě chodit, pohybovala se v předklonu a celkově měla problém s koordinací celého těla. Obrovským problémem pro ni byla chůze z kopce. Výpadky paměti a potíže s koordinací pohybu se pak nápadně zhoršily na letní dovolené v Chorvatsku. Tehdy ji začala zrazovat i krátkodobá paměť.

Pacientka s diagnózou normotenzní hydrocefalus

Neuvědomovala si, že se blíží konec pobytu, nepamatovala si, že absolvovala cestu trajektem ani to, že je potřeba si sbalit věci na zpáteční cestu. Jejího stavu si všimli i ostatní rekreanti a začali o ni mít strach. Nakonec ještě upadla v koupelně hotelového pokoje. Pád sama popsala tak, že se cítila, jako kdyby jí někdo podrazil nohy.

Návštěva v několika ordinacích

Po návratu Danielu čekalo kolečko návštěv – obvodního lékaře, neurologa i psychiatra, ale žádný z nich na normotenzní hydrocefalus nepomyslel. Rovněž psycholožka připravovala rodinu na to, že by se mohlo jednat o Alzheimerovu nemoc. Procvičování mozku pomocí křížovek a různých kvízů však nemělo žádný účinek, navíc taková cvičení paní Daniela odmítala jako zbytečná.

Na stopě normotenzního hydrocefalu

Události dostaly rychlý spád a správný směr po dalším pádu, který přišel v září. Vyšetření v Úrazové nemocnici v Brně sice neodhalilo žádnou zlomeninu, ale podezření lékařů vzbudily především potíže s rovnováhou, které Daniela měla. Jedna ze zdravotních sester si totiž všimla, jak Daniela vstává z lehátka. Situace se nezlepšovala ani v dalších dnech. Daniele se stávalo, že se probudila vedle postele, nebo z ní nemohla vůbec vstát. Až vyšetření na CT ve Fakultní nemocnice u sv. Anny ukázalo se, že se nejedná ani o Alzheimerovu, ani o Parkinsonovu nemoc, ale o normotenzní hydrocefalus. Navíc si paní Daniela nic nepamatovala a její stav se rapidně zhoršoval. Přidalo se zvracení, vysoký krevní tlak a úplná ztráta soběstačnosti. Bylo jasné, že paní Danielu čeká neodkladná operace. Zákrok však zkomplikovala infekce močových cest, takže musel být o dva týdny odložen. To již Daniela nevnímala svět kolem sebe a vůbec netušila, že ji bylo nutné před operací ostříhat.

Operace vrací nemocné do života

Probuzením z narkózy se podruhé narodila. Nic ji nebolelo, cítila jen stehy na hlavě. Nejhorším zážitkem tak pro ni byla právě ztráta vlasů. V zrcadle se vůbec nemohla poznat, ale vzala to sportovně. „Barvila jsem si vlasy a pořád jsem se chystala, že už si nechám vlastní barvu, ale nějak jsem se k tomu nedostala. A tímto se to vyřešilo,“ říká s úsměvem paní Daniela, které mimochodem šediny velmi sluší. Prvních pět dní strávila na neurologické jednotce intenzivní péče a dalších čtrnáct dní na lůžkovém oddělení. V tu dobu se již sama zvládla bez problému najíst a postupně začala rehabilitovat. Intenzivní rehabilitace, kterou absolvovala po propuštění z nemocnice, trvala dva měsíce. Dnes může paní Daniela luštit křížovky, dojít si na procházku, sama si nakoupí i uvaří a je schopná se o sebe zcela postarat. „Moc bych všem, kteří mají stejné trápení, přála, aby měli takové štěstí jako já a dostali se do těch správných rukou,“ vzkazuje pacientům s diagnózou normotenzní hydrocefalus paní Daniela.