Poškození kůže a rány

Poškozením celistvosti kůže vznikají rány, které se na poměrně široké stupnici závažnosti pohybují od „nic to není“ po rozsáhlá, až život ohrožující poranění. Ačkoliv se může zdát, že jsou v těle důležitější orgány, bez nichž nemůžeme žít, člověk nemůže přežít ani se značně poškozenou kůží. Stačí si vzpomenout na popáleniny. Poškození kůže zanechává následky v podobě jizev a je vždy více či méně bolestivé. Nebezpečnost všech ran spočívá v tom, že vlivem různých okolností se ze zanedbatelného poranění může rozvinout poranění závažné.

Rány dělíme podle nejrůznějších hledisek. Pro naše potřeby bude důležité rozdělení podle vzniku a délky hojení, tedy rozdělení na rány akutní a chronické.

Akutní rány

Akutní rány vznikají náhle na zdravé kůži a jsou většinou způsobeny „nešťastnou náhodou“, třeba nožem, rezavým hřebíkem, kamenem, horkou vodou, ohněm nebo chemikálií. Většinou je nazýváme úrazy. Možnost zranění číhá všude, v bezpečí není člověk doma, v práci ani v přírodě. Pokud je člověk zdráv, rána není velkého rozsahu, správně se ošetří a zabrání se infekci, hojení většinou probíhá bez komplikací a netrvá dlouho.

Chronické – obtížně se hojící rány

Mnohem větší náročnost na péči kladou rány chronické, k nimž řadíme například bércové vředy, diabetickou nohu a proleženiny. I akutní rána se může změnit v chronickou, protože vzniká na kůži změněné v důsledku jiné nemoci.

Chronické rány jsou náchylnější k bakteriální infekci, která hojení prodlužuje. Všichni ošetřovatelé a jejich pacienti – diabetici, nepohybliví pacienti či lidé s cévními chorobami - by měli být ve střehu. Co je u zdravého člověka banální úraz, u diabetika může přerůst ve vážnou komplikaci. Chronické rány, kromě toho, že mají tendenci se hojit pomalu nebo se nehojit vůbec, mají i sklon k rozšiřování do šířky i do hloubky. V přístupu k hojení ran se mnohé změnilo, hojně se využívá vlhká terapie. Díky moderním materiálům je dnes péče o rány účinnější a výsledky léčby úspěšnější.