Není žádnou novinkou, že hospitalizovaní pacienti mají sníženou chuť k jídlu a nemocniční strava jim většinou příliš nechutná. Zdravotnický personál je musí k jídlu přemlouvat a motivovat. Jak se mu to daří?  

Proktokolektomie neboli odstranění tlustého střeva a konečníku je výrazným zásahem do života pacienta, který může být nezbytný z mnoha různých důvodů, např. při chronickém zánětlivém onemocnění střev, rakovině nebo infekci. Současná moderní chirurgie nabízí těmto pacientům operaci, při níž se ponechané tenké střevo napojuje přímo k řitnímu otvoru.

Přibližně za šest až osm týdnů po operaci bude Vaše svalstvo opět natolik posílené, že napomáhá stabilitě kloubu. Do té doby se ale musíte vyhýbat většímu zatížení protézy.

Měkké tkáně a svaly ležící pod kůží budou šetrně odhrnuty ke straně, tak aby se odkryl kolenní kloub. Poté vám operatér odstraní zbytky chrupavky, neforemné části kostí a meniskus. Operační přístup je v každém případě zepředu, ale existují různé metody, které se po rozříznutí kůže a preparaci měkkých částí liší. Právě méně invazivní přístupy získávají stále větší ohlas, protože jsou šetrné k jednotlivým strukturám svalů a šlach. Přitom je rozhodující nejen délka viditelného řezu v kůži, ale také šetrná manipulace s měkkými tkáněmi pod kůží.

Pod řezem se nacházející měkké tkáně a svaly, které je třeba odsunout stranou a odhalit kyčelní kloub. Existují různé operační postupy výměny kyčelního kloubu a v současnosti se upřednostňují méně invazivní přístupy, neboť chrání svalové struktury a šlachový aparát. Rozhodující zde ale není délka viditelného kožního řezu, nýbrž šetrné zacházení s měkkými tkáněmi v hlubších vrstvách. Doba operace se obvykle pohybuje mezi 45 až 120 minutami.

Stavba kolenního kloubu Kolenní kloub tvoří pohyblivý spoj mezi holenní a stehenní kostí. Obě části kloubu jsou v normálním zdravém stavu obklopeny vrstvou kloubní chrupavky, která slouží jako kluzné ložisko. V kloubní štěrbině se navíc mezi kondylem stehenní kosti a hlavicí holenní kosti nacházejí srpovité menisky, sestávající z chrupavky. Zmírňují tlak na kloub a chrání tak kloubní plochy pokryté chrupavkou. Za svou stabilitu vděčí kolenní kloub komplexnímu vazivovému aparátu. Postranní vazy na vnitřní i vnější straně kloubu zajišťují jeho rovnováhu.

K nejčastějším zdravotním problémům ženské populace patří inkontinence, která má zásadní vliv na kvalitu života. Až 60 % žen trpí během života některým typem inkontinence. I přesto se mnoho žen stále domnívá, že inkontinence je stav patřící k vyššímu věku, a ostýchá se o ní před svým lékařem otevřeně mluvit.

Své o tom ví i ambasadorka značky Diveen® Kateřina Novotná, která se rozhodla svěřit se svým příběhem, a přimět tak i ostatní ženy o tomto problému mluvit, netabuizovat ho a společně otevřeně hledat další možnosti řešení.

Stavba kyčelního kloubu Kyčelní kloub se skládá z kloubní jamky, uložené v pánevní kosti, a z hlavice stehenní kosti. Svaly otáčejí hlavici stehenní kosti v jamce kyčelního kloubu různými směry a umožňují tak pohyb. Vzhledem k mnoha možným směrům pohybu je kyčelní kloub řazen ke kloubům kulovým. Hlavice stehenní kosti i jamka jsou u zdravého člověka opatřeny vrstvou chrupavky. Hladký povrch chrupavky a kloubní (synoviální) tekutina, sloužící jako lubrikant, umožňují plynulý pohyb v kloubu.

Původ slova hemoroid hledejme v řeckém výrazu haimorrhoides flebes, kde haima znamená krev, rheo sloveso téci a flebes žíly. Vžilo se také lidové označení „hemeroidy“, zlatá žíla nebo křečové žíly v konečníku. Hemoroidy jsou tedy onemocnění hemoroidální pleteně, při kterém vlivem zvýšeného žilního tlaku a dalších vlivů vzniká pod sliznicí i kožním epitelem konečníku rozšíření v podobě uzlů.