Traumatické rány, které jsou většinou spojeny s krvácením, vznikají při mechanickém poškození kůže ostrým, ale i tupým předmětem. Stačí chvilka nepozornosti nebo nešikovnosti, a už teče krev nebo se modrá podlitina.

Příroda věděla, že člověk je velmi zranitelný, proto do jeho genetické výbavy vložila „program hojení ran“, který startuje vždy, když dojde k poranění.

Jedním z hledisek, podle kterých rány rozdělujeme, je jejich rozsah. Pokud se poranění týká pouze kůže, mluvíme o ránách jednoduchých, které dělíme do dalších podtypů.

Při vyšetření je třeba odlišit hemoroidy od jiných onemocnění konečníku, kterých je celá řada. Patří mezi ně řitní trhliny, polypy, kondylomata, píštěle, abscesy, kvasinkové infekce, nespecifické střevní záněty (Crohnova choroba a ulcerózní kolitida) a také nádorové onemocnění - kolorektální karcinom. Vyšetření u proktologa se skládá z několika částí:

Připadají vám naše texty příliš odborné? Připravili jsme pro vás slovníček pojmů, který vám pomůže se ve všech výrazech snadněji zorientovat. Slovníček obsahuje pojmy, které se v textech vyskytují nejčastěji. Všechny termíny jsou podrobněji vysvětleny v článcích o hojení ran.

Pojďme se ohlédnout do historie medicíny, abychom si ukázali, kdy bylo vlhké hojení objeveno. Vlhké hojení je známo již od dob starých léčitelů, jen se na něj trochu zapomnělo, protože i přikládání gázy mělo své výhody. I když byl v 70. letech minulého století prokázán příznivý efekt vlhkého hojení na rány, jeho zavedení do medicínské praxe trvalo bezmála třicet let. Dnes je už v některých případech vlhké hojení ran metodou první volby.

Hojení ran vyžaduje velkou regenerační schopnost jak buněk, tak tkání. Jak bude hojení probíhat, závisí na mnoha vnitřních i vnějších faktorech, včetně spolupráce samotného pacienta.

Kůže je největším orgánem lidského těla. Její plocha závisí na tělesných proporcích, u dospělého může zaujímat až 2 m2 a tvořit 5–9 % hmotnosti celého těla. Znalost stavby kůže napomáhá pochopení dějů, které se v ní odehrávají. Kůže se skládá ze dvou hlavních vrstev, nazvaných pokožka a škára, které spočívají na vrstvě třetí, zvané podkoží.

Poškozením celistvosti kůže vznikají rány, které se na poměrně široké stupnici závažnosti pohybují od „nic to není“ po rozsáhlá, až život ohrožující poranění. Ačkoliv se může zdát, že jsou v těle důležitější orgány, bez nichž nemůžeme žít, člověk nemůže přežít ani se značně poškozenou kůží. Stačí si vzpomenout na popáleniny. Poškození kůže zanechává následky v podobě jizev a je vždy více či méně bolestivé. Nebezpečnost všech ran spočívá v tom, že vlivem různých okolností se ze zanedbatelného poranění může rozvinout poranění závažné.

Kůže je orgánem mnoha funkcí, včetně funkce estetické. Pokud někdo trpí kornatěním tepen, určitě na první pohled nevzbudí takovou pozornost, jako člověk s jizvou nebo chronickou ránou. Kůže je také komunikačním nástrojem těla. Při náhlém zblednutí, zpocení nebo zčervenání je ihned možné rozpoznat psychické rozpoložení člověka.