Vozík není překážka k splnění životních snů
Jeho cesta na vozíku začala neuváženým skokem po hlavě do mělké vody Máchova jezera. Následovala operace, pětiměsíční rehabilitace a sžívání se s novou životní situací. Martin Bolek to však nevzdal, přizpůsobil si práci pro domácí prostředí, věnuje se práci instruktora soběstačnosti na spinální jednotce a k tomu hraje závodně stolní tenis. To zní na pacienta na vozíčku docela slušně, nemyslíte? Ostatně, jak sám Martin tvrdí, stojí za to se s osudem poprat, ať máte či nemáte jakékoliv znevýhodnění. Přečtěte si o jeho inspirativním životním příběhu.