Založení stomie znamená pro každého pacienta významnou životní změnu. Onemocnění nebo příčina, která vedla k jejímu založení, je hlavním faktorem ovlivňujícím kvalitu dalšího života. Ale to není vše. Stejně tak do běžné denní rutiny pacienta výrazně zasáhne i probíhající léčba, prostředí, z kterého pacient pochází, a jeho sociální i rodinné zázemí. I v případě, že je stomie plánovaná a některými pacienty i vítaná, může být její přijetí zpočátku obtížné. Kvalita života stomiků však nemusí rapidně klesnout, stejně tak si mohou i nadále užívat intimní vztahy.

Dodat pacientům ztracenou sebedůvěru a najít motivaci pro nový život se stomií je jedním z mnoha úkolů stomických sester. Pro návrat k oblíbeným činnostem, které jste vykonávali před založením stomie, potřebujete být trpěliví, a to i s ohledem na dobu rekonvalescence. Mluvte o svých pocitech a nezapomínejte na to, že na nic nemusíte být sami. A věřte mi, krásné počasí, dlouhé procházky nebo dovolenou u moře či na horách si můžete užívat v jakémkoliv roční období i se stomií – to vše je nesmírně důležitá součást vašeho života.  

Po oznámení diagnózy Crohnova choroba čekala stomika Petra Buriana dlouhá a náročná léčba. Pomohla mu až později ileostomie. Po jejím zavedení propadal do depresí, rozpadl se mu vztah a chtěl všechno vzdát. Z úplného dna mu pomohla práce dobrovolníka, nebo chcete-li průvodce, pro organizaci České ILCO. Jeho posláním je tak předávat zkušenosti a pomáhat dalším stomickým pacientům, protože to, co je zrovna tíží, si on sám zažil a může tak sdílet cenné rady a tipy, jak vést stále aktivní život i se stomií.  

Vzdali jste se už dávno svých oblíbených sportovních aktivit? Chodili jste před vyvedením stomie plavat, jezdili na kole či na lyžích nebo běžkách? Začněte si zase sport užívat naplno. Chápeme, že se stomií musíte myslet na řadu omezení, ale je to právě pohyb, který zlepšuje krevní oběh i náladu a prodlužuje nám život o pár let. A to je velkým přínosem pro nás všechny, nejen pro pacienty se stomií. Než se pustíte do sportovních aktivit, doporučujeme podrobnou konzultaci se zdravotníky, ať si neublížíte a nezhoršíte si svůj zdravotní stav.  

David Drahonínský si do šestnácti let žil jako každý jiný kluk. Honil se na hřišti za balonem, v zimě rád bruslil a závodně se věnoval taekwondu. V roce 1999 mu však pád z balkonu zásadně změnil život a po několika měsících v nemocnici a rehabilitačním ústavu skončil na invalidním vozíku. Navzdory nelehké životní situaci se dokázal odrazit ode dna, vystudoval vysokou školu a stal se špičkovým lukostřelcem, který má na kontě několik medailí (včetně těch z paralympijských her) a je držitelem dvou světových rekordů.

Peer mentoring je registrovaná sociální služba, která pomáhá lidem po úraze či jiném poškození míchy vrátit se zpátky do života. Svou inspiraci našla v zahraničí u podobných projektů a funguje na principu „peer to peer“, což v tomto případě znamená, že si lidé pomáhají navzájem. Je totiž prokázáno, že osoba „čerstvě“ na vozíku přijímá lépe informace a zkušenosti od člověka, který si prošel podobnou zkušeností a novou životní situaci zvládnul. 

Kdy jste si naposledy někam vyrazili? Máte pocit, že je vozík tou největší překážkou na cestě za dobrodružstvím? Není tomu tak. Je totiž mnohem snazší uvěřit tomu, že se cestou určitě něco stane, než se na ni vydat. Cestování vás nabije novou chutí do života, rozšíří vaše obzory a hlavně vám dodá sebevědomí. Zažijete ten nezapomenutelný pocit, kdy si budete moci říci: „Já jsem to zvládl i na vozíku. A bylo to skvělé!“ Nejen letní měsíce vyzývají k hledání nových míst, která chcete poznat. Než se na cestu vydáte, bude to chtít trochu plánování.

Mnoho vozíčkářů řeší dilema, jak zůstat sexuálně aktivní po poškození míchy. A přitom ani vozík vás nemusí omezovat v tom, jak si užít sex pohodlně a bezpečně i vsedě a na dvou kolech. Základem je sebepřijetí, partnerovo či partnerčino pochopení, komunikace a touha zkusit něco nového. Sepsali jsme pro vás pár tipů, jak vrátit do vaší ložnice touhu a radost z objevování vlastní sexuality.

Jeho cesta na vozíku začala neuváženým skokem po hlavě do mělké vody Máchova jezera. Následovala operace, pětiměsíční rehabilitace a sžívání se s novou životní situací. Martin Bolek to však nevzdal, přizpůsobil si práci pro domácí prostředí, věnuje se práci instruktora soběstačnosti na spinální jednotce a k tomu hraje závodně stolní tenis. To zní na pacienta na vozíčku docela slušně, nemyslíte? Ostatně, jak sám Martin tvrdí, stojí za to se s osudem poprat, ať máte či nemáte jakékoliv znevýhodnění. Přečtěte si o jeho inspirativním životním příběhu.