Co tě nezabije, to tě posílí. A se stomií je to stejně!

Přivedla vás k této práci vaše stomie? Ano i ne. Kvůli stomii jsem se o Českém ILCO vůbec dozvěděla. Moje začátky se stomií nebyly vůbec snadné. Neměla jsem téměř žádné relevantní informace. Nyní vím, jak informace pacientům usnadňují život. Já sama jsem to štěstí neměla, a proto jsem se rozhodla v Ústí nad Labem založit spolek stomiků s pomocí Českého ILCO, jehož členem se ústecký spolek následně stal.

Dočetla jsem se o vás, že jste začala mít zdravotní potíže v roce 2008. Co je zapříčinilo?

Bylo to již o dost dříve a byly to spíš osobní problémy. Přišla jsem o práci, nebyla jsem na tom finančně nijak dobře a měla jsem na starosti dceru na střední škole. Jako samoživitelka jsem se musela docela otáčet, abychom přežily. Žila jsem ve stresu a v neustálém poklusu, když se u mě v létě 2008 projevily nespecifické gynekologické potíže. Následovalo bioptické vyšetření v nemocnici, které ale nic neprokázalo. Říkala jsem si, že se tedy nic neděje a nebude to nic vážného.

A co bylo dál?

Ke gynekologickým potížím se přidal neustálý tlak v konečníku, který byl obtěžující. Nemohla jsem ani pořádně dělat svou práci na dispečinku sanitní dopravy. Až magnetická rezonance ukázala, že jde o nádor. Když mi na gynekologii sdělili podezření na onkologické onemocnění s nutností laparoskopického vyšetření a následné hysterektomie, hleděla jsem na ně jako na blázny. Obratem jsem si domluvila konzultaci v Praze u Apolináře, kde mi potvrdili karcinom rektovaginálního septa. Následovala radikální operace a byla mi vytvořena trvalá kolostomie.

Pak hned přišlo na řadu České ILCO?

Spíš jsem já přišla k Českému ILCO, a jak už jsem zmínila dříve, propojila jsem se s ním hlavně přes ústecký spolek stomiků. Pro mě byl zpočátku velmi důležitý kontakt s ostatními členy. Ukázali mi, že se stomií lze žít úplně stejně jako před operací. Můj osobní milník působení v organizaci byl, když jsem se podílela na organizaci cyklistické akce „Překonej svoje hranice“. Tehdy účastníci přejeli na kolech Českou republiku z Hranic u Aše do Hranic na Moravě. Bylo úžasné sledovat, jak se z na začátku neznámých lidí stávají každým ujetým kilometrem a překonanou obtíží přátelé a parťáci. Začala jsem se v ILCO více věnovat akcím nad rámec ústeckého regionu v prezenční i on-line podobě. Teď jsem se stala předsedkyní a chci podobné akce i nadále podporovat.

Co byste čerstvému stomikovi doporučila?

Prvním, kdo by měl stomikovi podat pomocnou ruku, je stomická sestra. Ta edukuje pacienta v péči o stomii. Určitě bych doporučila kontakt s dobrovolníkem z ILCO. Sdružujeme regionální spolky stomiků po celé České republice. Jsem přesvědčená, že osobní setkání s někým, kdo život s vývodem zvládá, dodá začínajícímu stomikovi odvahu.

Je něco, co byste chtěla vzkázat našim čtenářům?

Napadá mě rčení mojí babičky: „Co tě nezabije, to tě posílí!“ A nezapomeňte sledovat náš web, který dostal nový kabát, a také příspěvky na sociálních sítích s #podporujilidisvyvodem, aby vám neutekly naše novinky.