Vytisknout Poslat na e-mail

Velikonoční světoběžník

Fakt, že Velikonoce jsou pro křesťanský svět nejvýznamnější svátky v roce, je obecně známý. Věřící na celém světě si připomínají ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonoce v podstatě navazují na svátky židovské, protože židé oslavují v tomto období velmi významný pohyblivý svátek Pesach a na jeho základě se stanovuje datum Velikonoc, které jsou také pohyblivé. Ježíš se svými učedníky vlastně při poslední večeři oslavoval právě Pesach.

Pro zbytek světa jsou však Velikonoce svátkem neméně důležitým. Společností jsou nazývány svátky jara, kdy se probouzí vše nové, čisté, a jsou znovuzrozením přírody a lásky. Vzhledem k tomu, že platí pořekadlo jiný kraj, jiný mrav, je oslava Velikonoc ve světě velmi různorodá. Od pouštění draků přes mexickou tequilu až po velikonočního zajíčka. Stejně tak jako jsou pestré barvy Velikonoc, jsou pestré podoby jejich oslav.

Australský Velký Bilby a velikonoční klobouky

Přestože jsou Australané velmi nábožensky založení, jsou i jejich obchody v rámci pašijového týdne napěchované velikonočním zbožím stejně jako v ostatních koutech světa. Nákupní horečka většinou končí s příchodem Velkého pátku a Australané se pak plně oddávají oslavám. Připravují tradiční velikonoční pokrm, tzv. „Hot Cross Buns“, což jsou sladké housky s rozinkami a křížem na vrchu. Australské děti hledají na zahradách domů velikonoční vajíčka. Ta jim přináší bandikut králíkovitý, kterému nikdo neřekne jinak než Velký Bilby.

Od roku 1991 běží v Austrálii kampaň Rabbit Free Australia, protože králíci jsou na australském území považováni za opravdu obrovský problém. Standardní velikonoční králík byl proto nahrazen Bilbym s podobně velkýma ušima. Bandikut je oproti králíkovi druhem ohroženým, a tak v rámci Velikonoc většina výrobců tematických cukrovinek věnuje část výdělku právě na jeho záchranu. Další zajímavostí australských Velikonoc je tzv. „přehlídka velikonočních klobouků“, kterou pořádá většina tamních základních škol. Děti ve spolupráci s rodiči zdobí velikonoční klobouky různými vajíčky, ozdobnými pery a dalšími ozdobami připomínajícími jaro. Poté se vydávají na přehlídku s kloboukem na hlavě a soutěží o to, který z nich se nejvíce povedl.

Mexická capitorada a Jidášova tequila

Mexické Velikonoce jsou významné díky silnému katolicismu země. Trvají celé dva týdny a po celou dobu velikonočních svátků mají tamní děti prázdniny. Bývají také častým obdobím, kdy si Mexičané plánují dovolenou. Velikonoce bývají také považovány za nejteplejší a nejsušší období mexického roku. Oslavy začínají už v pátek, který předchází první poúplňkové neděli. Tento pátek je zasvěcen památce Panny Marie. V mexických městech jsou všude k vidění malé oltáře zdobené zlatými lístky, pomerančovými plátky a klasy pšenice. Lístky připomínají čistotu Panny Marie, pomeranče svou hořkostí evokují její utrpení a pšeničné klasy jsou symbolem znovuvzkříšení.

Velký pátek v Mexiku tradičně připomíná Kristovo ukřižování. V tento den se konají slavnostní náboženské průvody a lidé po městech nosí sošky Krista a Panny Marie. Účastníci těchto procesí si oblékají kostýmy, aby evokovali Ježíšův čas. Velký pátek je také zasvěcen capitoradě. Jedná se o pudinkový chléb, který se na mexické území dostal během koloniálního období. Původně se jednalo o masový pikantní pokrm, ale Mexičani se drží tradice a na Velký pátek maso nejedí. Proto capitorada prošla chuťovou změnou a dnes jde o sladké vegetariánské jídlo – bílý chléb s horkým sirupem, třtinovým cukrem, skořicí, hřebíčkem a různými druhy sušeného ovoce, oříšků a sýrů. Chléb samotný má v sobě silnou symboliku. Pro Mexičany představuje chléb Kristovo tělo, hřebíček má symbolizovat hřeby, kterými byl Ježíš přibit ke kříži, kříž samotný je představován celou skořicí, sirup je Kristovou krví a rozteklý sýr vzácným plátnem, do něhož bylo tělo Krista po smrti zabaleno.

Každý den mexických Velikonoc má specifický program. Za zmínku stojí Jueves Santo neboli Zelený čtvrtek. Tento den připomíná mytí nohou apoštolů, poslední večeři a Ježíšovo zatčení v Getsemanské zahradě. Mexičané během zeleného čtvrtku tradičně navštěvují sedm kostelů, čímž si připomínají bdění apoštolů v zahradě, zatímco se Ježíš modlil před svým zatčením. Slouží se mše svaté a zároveň se organizují ceremonie mytí nohou. Na velikonoční sobotu, Sabado de Gloria, se ve všech koutech Mexika pálí slaměné, papírové nebo kartonové makety Jidáše, Ježíšova zrádce. Maketa mívá podobu Satana nebo jiné neoblíbené postavy, včetně politiků, tak aby co nejvíce vystihla zradu na Kristu. Mladíci se převlékají za děvčata, všude je velký rámus a hluk. Celý den se nese pomalu až v karnevalovém duchu. Večer teče proudem mexická tequila a z náboženského svátku se rázem stává svátek pohanský.

Bermudské pouštění draků

Pro souostroví Bermudy je typické pouštění velikonočních draků. Dnes již letitá každoroční tradice vznikla vlastně jako učební pomůcka. V předminulém století se jedna z britských učitelek v bermudské škole snažila svým žákům vysvětlit pojem nanebevzetí. Chtěla dětem lépe přiblížit, jak se Ježíš z kříže dostal do nebe, a tak vyrobila jakéhosi draka ve tvaru kříže, namalovala na něj podobiznu Ježíše a vypustila jej do nebe. Tato událost překvapivě zlidověla a dodnes neodmyslitelně patří k Velikonocům na Bermudách. Dnes lidé na souostroví draky vyrábějí a zdobí doma ze špejlí a barevných papírů. Někteří své draky opatřují tzv. bzučítkem, které se v bermudském větru chvěje a vydává charakteristický bzučivý zvuk bermudských Velikonoc. Tato tradice se ujala natolik, že je na pláži Horseshoe Bay každoročně na Velký pátek pořádán festival pouštění draků.

Španělské barevné děsy

Velikonoce jsou hlavním španělským svátkem a celou zemi v tu dobu zachvátí náboženská horečka. Významná procesí o Květné neděli, která vyjadřují smutek, pohnutí a bolest, jež se pojí s utrpením Krista, jsou předzvěstí Velikonoc. Španělskými městy pochodují postavy ve vysokých kápích a dlouhých pláštích s pochodněmi v rukou. Některé z nich mají v rukou řetězy, které představují pokání. Městy znějí trubky a bubny. Tato procesí organizují tzv. bratrstva. Každé z nich má svůj originální název, velmi často dlouhý a zvláštní. Například Cech Ježíše z Nazaretu a Marie nejsvětější z Rozaria nebo Skutečné bratrstvo Ježíše na sloupu. Každé takové bratrstvo má několik stovek členů, má své vlastní hudebníky, při procesí se všichni oblékají do stejných plášťů a na hlavě nosí kukly nebo kápě zakrývající obličej. Když je ve městě bratrstev více, setkáte se i s několika procesími za den. Bratrstva nesou při pochodu obrovské sochy představující Krista nebo Pannu Marii. V některých městech se odehrávají scény pod širým nebem na motivy Kristova umučení. Někteří lidé s sebou táhnou těžké kříže a čas od času lze spatřit i prastarý rituál sebemrskání.

Detektivní norské Velikonoce a finské čarodějnice

Norské Velikonoce jsou celosvětově ojedinělé. Zatímco ve většině evropských států, stejně tak jako v Americe, probíhá hon na velikonočního zajíčka a hledání vajíček, Norsko se věnuje čtení. A nejde jen tak o nějaké knihy, jedná se o tzv. Paaskekrimmen neboli velikonoční thrillery. Celá země se uchýlí k četbě detektivek, ale i k jejich sledování nebo poslechu. Vydavatelství i rádiové a televizní stanice napříč Norskem přicházejí s novými záhadnými vraždami. Kuriózní je, že dokonce i mlékárny tisknou napínavé příběhy na krabice s mlékem. Tato tradice údajně vznikla v roce 1923, kdy jeden vydavatel knih propagoval svůj nový kriminální román na předních stránkách novin. Reklama na detektivku se natolik podobala skutečné zprávě o vraždě, že se mnozí Norové domnívali, že jde o reálný případ, a ne o inzerci. Křesťanský význam Velikonoc postupně ustoupil a v této severské zemi lidé do kostela příliš nechodí. Některé zvyky však zůstávají zachovány. Velikonoční vajíčka se v Norsku barví na žluto a tato barva k norským Velikonocům patří stejně jako detektivka. Část norských rodin o Velikonocích vyráží na dovolenou. Odjíždějí na Velký pátek a čas většinou tráví na lyžařských chatách, v horách a nedaleko lyžařských svahů.

Finové mají k Velikonocům podobným přístup jako ostatní severské země, a to zejména v tom, že je neoslavují křesťanským způsobem a nijak zvlášť nechodí do kostelů. Považují je spíše za svátky jara, a přestože jejich oslavy velmi výrazně ovlivňuje finské počasí, snaží se Finové vyzdobit si obydlí jarním osením, kočičkami, některé domovy zdobí kromě kuřat a ptačích mláďat i obarvená vejce a králíci. Někdy se však musí spokojit jen s papírovými kytičkami. Nicméně i ve Finsku najdeme některé velikonoční kuriozity. Jednou z tradic souvisejících s vírou a přetrvávajících dodnes je například to, že na Velký pátek se má nosit tmavý oděv. Zároveň se nechodí na návštěvy nebo se nezametá podlaha. Dříve platilo také to, že jíst se smělo pouze po západu slunce a v některých částech západního Finska byly děti dokonce bity, aby se jim připomnělo Kristovo utrpení.

V některých částech Finska se dodnes o Velikonoční neděli zapalují velké ohně. Tato severská tradice vyplývá z přesvědčení, že plameny odhánějí zlé duchy a čarodějnice. Jinak však patří dnešní finské Velikonoce hlavně nedělní a pondělní dětské koledě. Děti se převlečou za čarodějnice a s maskami a šálami kolem hlavy chodí ulicemi, recitují básničky a prosí o čokoládová vajíčka. Nosí přitom svazky vrbových větví zdobené peřím. K Velikonocům ve Finsku patří také nejstarší a nejneobvyklejší pokrm, což je tradiční finská mísa „mämmi“. Je to tmavá hnědá ovesná kaše vyrobená z vody a slazeného žitného sladu. Peče se pomalu v peci v lepenkových krabicích vyrobených tak, aby vypadaly jako košíky z březové kůry. Dnes se servíruje především jako dezert s krémem a cukrem.

Francie slaví obří omeletou

Velikonoce, francouzsky Pâques, jsou pro Francouze stejně významné jako svátky vánoční. V tu dobu se schází a navštěvuje blízká rodina, stoly jsou plné dobrot a nechybí ani malé dárečky a čokoládová vejce. Tradiční francouzský velikonoční oběd zahrnuje jehněčí maso a pokrmy z vajec včetně vaječné omelety s houbami. Na jihu Francie se každoročně o Velikonocích pořádá tradiční pojídání obří omelety. Konkrétně ve městě Haux na jihu Francie se každý rok o Velikonočním pondělí na hlavním náměstí podává gigantická omeleta. Na její přípravu padne přes 4 500 vajec a konzumuje ji dobrá tisícovka lidí. Tato velikonoční tradice pochází z dob, kdy Napoleon putoval přes jih Francie i se svojí armádou a při jedné ze zastávek v malém městečku sledovali, jak zde místní jedí vaječné omelety. Napoleon byl jídlem nadšen, a tak vydal pokyn obyvatelům města, aby sesbírali vajíčka a na další den připravili pro jeho armádu velkou omeletu.

Zvláštností francouzských Velikonoc je také dětmi oblíbená hra ryba. Jejím cílem je nepozorovaně přilepit někomu na oblečení papírovou rybu. Ryba jako pokrm sice patří spíše k vánočním svátkům, ale ve Francii je neodmyslitelně spojena i s Velikonocemi, alespoň ve formě dětské hry.